V kině


V perexu jsou myÅ¡lena skuteÄná kina, ta, kde není jen pár židlí a pocintaný ubrus. ProstÄ› pořádný biograf. Ano, tak se to kdysi dávno jmenovalo. A byla to událost, navÅ¡tívit filmové pÅ™edstavení.  

Kdysi dávno v jednom mÄ›stÄ› bylo kin spousta, takže chlapec z mÄ›steÄka, kde se promítalo dvakrát týdnÄ› byl u vytržení. ZvláštÄ› pokud mÄ›l filmy rád. A zde se již dalo urÄit, v jaké rovinÄ› se to Äi ono kino pohybuje. Kino Vesmír bylo s hezkými sedaÄkami, stÅ™ednÄ› velkou halou a vstupenkami namísto. Kino Vítek bylo jeÅ¡tÄ› vÄ›tší a říkalo se, že je nejvÄ›tší svého druhu v EvropÄ›. OvÅ¡em to se povídalo i o kinÄ› ve ZlínÄ›. Kino Vítek mÄ›lo halu přímo obrovskou, více pokladen a také dražší vstupné. Odpolední promítání se dalo pořídit za ÄtyÅ™i koruny, pokud nebylo na místa. Jinak Å¡est korun a osm korun. Kdo z dÄ›tí si to mohl dovolit. Takže se filmy volily spíše podle ceny vstupenky.  

konec filmu

Proto zde kralovalo kino Jiskra. Místní obyvatelé jej nazývali „blechárna“, nebo „blešárna“. ProÄ se mu tak říkalo, není tÅ™eba ani rozebírat. OvÅ¡em vstupné bylo padesát halířů, nÄ›kdy koruna. SedÄ›lo se jen na obyÄejných židlích, ale o to vÄ›tší byla legrace, když si pÅ™ed vás jako diváka sedla „Ajfelovka“.  

film a film

Nu, a tak se tehdy žilo. Kino bylo stále kino, někde dokonce hlídaly biletářky, zda je klid a neposedy vyvedly ven.  

DneÅ¡ní návÅ¡tÄ›va téhož kulturního zařízení, pokud se tomu tak jeÅ¡tÄ› vůbec dá říkat, je tedy pro filmového fandu uvyklého v kinÄ› na absolutní klid doslova hororem. V tomto bufetu, pardon, kinÄ› se papá, bumbá a telefonuje. Lidé nevnímají film, ale to, co si koupili nebo pÅ™inesli na jídlo. Taktéž mobil je tÅ™eba neustále zapínat a vypínat, co kdyby nÄ›kdo za ty dvÄ› hodiny nÄ›co chtÄ›l. To by se také mohl zboÅ™it svÄ›t. Nu a na závÄ›r celého kulturního zážitku není možno ani zhlédnou závÄ›reÄné titulky, neb se každý hrne ven. Asi spÄ›chá na WC po té hostinÄ›.